Přidání nepřidání aneb Kompromis z levného kraje

Požadavek školských odborů v kampani Konec levných učitelů zněl jasně: desetiprocentní navýšení učitelských platů. Realitou však bude pouhých 8 %. To rozhodně není žádná výhra a splnění požadavků.

Dnes dokonce slyšíme, že odbory osmiprocentní přidání hodnotí pozitivně. Jak mohou vlastní neúspěch hodnotit pozitivně? „Jsme přesvědčeni, že k tomuto kompromisu významně přispěla kampaň Konec levných učitelů, protože původní návrhy na zvýšení platů byly na výrazně nižší úrovni než současných osm procent,“ říká Dobšík. O žádném kompromisu však v kampani nebyla řeč. Ještě v polovině června jsme od předsedy ČMOS Dobšíka slyšeli, že „vnímáme, že desetiprocentní příslib může být ohrožen.“ A mluvilo se dokonce o stávce. Pokud přispěla odborářská kampaň pouze k přijetí kompromisu, tím hůře.

Jakoby odboráři s vítězstvím vlastně nikdy nepočítali. To napovídá roztomilý komentář v Deníku Referendum. „Kdyby vláda nerozhodla v náš prospěch a nevyjednávala dál, abychom se přibližovali k našemu požadavku desetiprocentnímu navýšení objemu mzdových prostředků, nejdříve bychom přistoupili k variantě stávkové pohotovosti a od září ke stávce,“ uvedla Seidlová. Abychom se přibližovali. Ukázkový alibismus – příprava na odtroubení požadavku – východisko k přijetí kompromisu. Jak moc se blížíme požadavku 10 %, když má být tarif zvýšen o pouhých 6 %? Kompromis z levného kraje.