Zrušme propadání

Propadání je k ničemu. Nepřináší žádný prospěch. Nikomu. A vůbec to nesouvisí se známkováním, protože to je – jak se říká – jiný příběh. Na jinou úvahu.

Že žák dostane na vysvědčení pětku, čili nedostatečnou, je věc jedna. Že však navíc může propadnout, je věc druhá. Jiná. Vážnější. Můžete říci, že si za rok doplní znalosti z předmětu, ve kterém dostal pětku. Opravdu? Ve většině případů, které jsem za třicet let viděl, se takový repetent obvykle posunuje z pětky na čtverku. Zlepšení? Jak se říká: prolezl s odřenýma ušima.  

Vážnější je, že vedle toho pětkového předmětu zbytečně opakoval dalších deset nebo patnáct předmětů. Navíc s rizikem, že by mohl z některého z nich dostat pětku. A dalším problémem je, že propadá do jiného kolektivu. Je tu velké riziko, že nezapadne, a bude mít problémy. Vztahové. Nebo naopak zapadne jako starší kápo místních výlupků. A bude mít problémy. Vztahové.

Zajímavou souvislostí propadání je školní turistika. Vzpomínám na žáka, kterému hrozila pětka. Vyřešil to přesunem na jinou školu. Týden před vysvědčením! Zda tu pětku dostal, jsme se už nikdy nedozvěděli. Vzpomínám na žáka, který dostal pětku třikrát: na vysvědčení, na opravné zkoušce po stížnosti i na opravné zkoušce řádné. Přesunul se na gymnázium. Soukromé.

Přínos opakování z důvodu neprospěchu mi uniká. Něco jiného je opakování ročníku třeba ze zdravotních problémů, kdy žák řadu měsíců chyběl a neměl možnost se učit. Mimořádné řešení mimořádné situace je ještě pochopitelné. Úplným výsměchem je situace, kdy žák dostane několik nedostatečných v devátém ročníku, ale místo propadnutí dnes běžně postoupí na střední školu.

Proto říkám: zrušme propadání.