Odbory máme. Máme však nějaké odboráře?

Předseda školských odborů při významných událostech léta postává za ministry jako šedá eminence. Kolik však má ČMOS skutečných členů odmítají bafuňáři zveřejnit. Proč?

Ještě nedávno se předseda školských odborů Dobšík kasal, jak má všechno s vrchností domluveno a – bim ho. Dnes odbory oprašují fángle a frkačky a chystají se zviditelnit v Betlémské kapli. Jenomže ty fángle a frkačky dávno nestačí. To nejdůležitější je důvěra. A tu si ČMOS s sebou nevezme, protože ji dávno prošustroval.

Prošustroval ji během desetiletí, kdy se platy českých učitelů neúprosně propadly na evropské dno. Prošustroval ji poklonkováním ministerstvu během schvalování nedobře připravené inkluze a stejně nedobře připraveného kariérního řádu. Prošustroval ji, když učitelé dostali přidáno 6 %, ale pan Dobšík hlásal, že vybojoval 10 %.  

A tak si představuji, jak toho 1. září se před panem Dobšíkem sám Mistr Jan zašprajcuje ve dveřích Betlémské kaple a špehýrkou mu hlasitě připomene: „Dobšíku…hledaj pravdy, slyš pravdu, uč sě pravdě, miluj pravdu, prav pravdu, drž pravdu, braň pravdy až do smrti…  A konečně řekni, kolik těch odborářů ve skutečnosti vedeš."