Studenti před branami aneb Kde se oceňuje individualita?

Přijímačky na střední poutají pozornost, ale o přijímačkách na vysoké se mlčí. Podobně krátkozraký pohled najdeme v článku M. Švehly Můžeme si oddychnout: Hloupé děti zůstanou hloupé. Titulek přitáhne pozornost, obsah však zklame.

Terčem experta jsou tentokrát přijímačky na střední školy. Žáci "dostanou testy, „odborně“ vytvořené otázky, kombinaci znalostních okruhů a různých chytáků. Státem akreditovaný hodnotitel pak jako v autoškole přiloží šablonu a komu nebudou sedět křížky ve správných okénkách, alou na učňák.“  Opravdu? Pilotování cermatích testů však ukázalo, že žáci devátých tříd s nimi neměli vážnější problémy, v testech neuspělo jen pár procent. Navíc si ředitel střední školy sám nastavuje váhu plošného testu v celkovém přijímacím řízení (a ani v budoucnu to nebude víc než polovina). Kromě toho tu stále existuje reálná možnost dodatečně si dodělat maturitu i na tom učňáku. Žádné hrozivé dopady se tudíž nekonají.

Je škoda, že si autor důkladně nevšímá také toho, jak jsou přijímání studenti na vysoké školy, když sám tvrdí "považuji za lepší, bavit se o školství jako celku" a jen letmo poznamená, že "univerzity v cizině sází na motivační dopisy víc než přijímací testy." Tady mu nevadí, že studenti „dostanou testy“ a „hodnotitel pak jako v autoškole přiloží šablonu?“ Tady mu nevadí, že „dítě … se nevejde do kritérií univerzálně vytvořeného testu třeba jen proto, že zpanikaří?“ Tady mu nevadí, že se „vytváří rádoby objektivní síto, jímž musí všichni zájemci o studium projít?“  Jistě – nejde o síto tak plošné jako teď u středních škol, ale týká se až příliš mnoha fakult a především příliš mnoha studentů. Koho zajímá jejich individualita? Už ani autora.