Média musí rozdávat rány, ale musí to být rány férové. V souvislosti se vznikem Pedagogické komory se však rozdávají rány pod pás a obnažuje se ubohost některých odborníků, politiků a novinářů.
Například Hospodářské noviny útočí na Iniciativu Pedagogická komora, která nedávno kvůli kariérnímu řádu oslovila senátory a nyní připravuje petici pro poslance. „Přestože se Sárközi ohání podporou 7300 učitelů, kteří podepsali výzvu k zamítnutí kariérního řádu, formulář pro zájemce o členství v komoře zatím vyplnilo jen 800 učitelů.“ Je zajímavé, že Hospodářské noviny s podobnou důsledností nikdy nepátraly po tom, koho vlastně zastupují například pánové Korda, Štercl nebo Zajíček. Dají oni dohromady 800 učitelů? A kolik „odborníků“ sdružuje ČOSIV, který byl hlavní oporou při protlačení inkluze? Doufám, že nám tyto informace paní redaktorka Hronová na stránkách Hospodářských novin nabídne co nejdříve. Pak uvidíme, kdo se čím ohání a kdo rozdává rány pod pás.
Trnem v oku není jenom samotná Pedagogická komora, ale i její zakladatel, kterého Hospodářské noviny lustrují. „Sám Sárközi už ale také zhruba pět let neučí. Jako češtinář a dějepisář působil na gymnáziích v Praze, na základní škole učil informatiku. Práce za katedrou se vzdal právě kvůli nízkému platu. Nyní se živí jako lektor se zaměřením na čtenářskou gramotnost a pomáhá školám připravovat vzdělávací programy.“ Je zajímavé, že Hospodářské noviny s podobnou důsledností nikdy nepátraly po tom, kdo jsou všichni ti školští experti, jako například pánové Feřtek, Kartous nebo Botlík. Doufám, že nám tyto informace paní redaktorka Hronová předloží co nejdříve, abychom mohli například posoudit, kdo se tak často odborně vyjadřuje k maturitě z českého jazyka.
Abychom si dobře rozuměli: já vůbec nevolám po tom, aby Pedagogická komora a její zakladatel stáli mimo kritiku; sám bych raději viděl, aby Pedagogická komora byla v rukou skutečně učících učitelů, ale vadí mi, že se v mediálním prostoru neměří všem stejným metrem. Až nám Hospodářské noviny nabídnout podobné informace o stávajících spolcích a školských expertech, uvidíme zřetelněji, co vlastně znamená, když se exministryně Valachová ohání tím, že kariérní řád projednala s odbornými, nebo dokonce profesními asociacemi. Učitelé nejsou citliví jen „když v médiích o školství mluví lidé, kteří sami neučí.“ Učitelé jsou také velmi citliví na to, jakou práci odvádějí novináři – bez ohledu na to, zda jejich mediální výstupy formuje jejich neznalost, neschopnost nebo záměr.
