Valachová jako ministryně s neobvyklou urputností prosadila řadu změn. Kromě velmi nepovedeného kariérního řádu, který naštěstí včas smetli předvolebně naladění poslanci. Pamlsková vyhláška se zmírňuje (ministr nám dokonce ve svém projevu k 1. září slíbil chlebíčky), nové financování se zpomaluje a odkládá, pochybnosti se teď vznáší i nad jednotnými přijímačkami a státními maturitami, přinejmenším nad maturitou z matematiky. A revize RVP se utápí v nejasnostech a alibistické anonymitě.
Inkluze - kterou se Valachová proslavila nejvíce - přináší očekávatelné problémy a uspěchaná vyhláška je opakovaně novelizována. Úpravy inkluze komplikují zásahy vlivných neziskovek. Opět slyšíme o tzv. České odborné společnosti pro inkluzivní vzdělávání, kterou se Valachová celou dobu zaštiťovala. Zatímco jiné společnosti byly inkluzivními ideology zpochybňovány jako nereprezentativní, o tomto obskurním spolku (vlastně společku) vrchnost nepochybovala, protože ta s nimi pěla soudružskou píseň.
Jak dlouho bude trvat, než se Plagovo ministerstvo s těmito hříchy vyrovná? Není už čas hledat mechanismy, které by kleply přes prsty všechny aktivistické ministry? A kolik času české školství ztratilo kvůli zarputilosti jedné ministryně?