Ministerský stereotyp NE-komunikace

Posaďte nového ministra na ministerstvo a ono ho to tam semele a okrouhá k obrazu minulému. Když přišla ministryně Valachová, objevila se naděje, že by snad nastala nějaká změna dokonce k lepšímu. Zatím to tak bohužel nevypadá.

Alespoň v oblasti komunikace mezi MŠMT a učitelstvem. Teď paní ministryně vyráží na své spanilé jízdy do krajů. Pár úsměvů po školách, dětičky, pokec s hejtmanem. Kde jsou ale učitelé? Proč si paní ministryně neobjedná nějakou prostornou aulu, nevyzve učitele k setkání a nepokusí se veřejně vysvětlit a obhájit... třeba vyhlášku k paragrafu 16? Že by nejistota? Nebo naopak jistota, že neobhájí?

Vždyť samotná příprava této inkluzívní vyhlášky vzbuzuje nemalé pochybnosti a vyvolává různé otázky. Kdy vlastně byla vyhláška připravena? Kým? Kdo ji dostal k připomínkování? A především – proč se zase na její přípravě nemohli podílet učitelé? Myslím ty obyčejné, ty z praxe, na které dopadne vyhláška nejvíce. Vždyť MŠMT má potřebný prostor a nástroj v podobě metodického portálu rvp.cz!

Příležitosti a prostředky tu jsou, ale chybí motiv. Zájem. Vítězí tradiční a pohodlný stereotyp, jehož výsledkem je skutečnost, že učitelská veřejnost se ocitá odstavena na vedlejší koleji. Mimo rozhodování, mimo výměnu informací. A důsledkem takového ministerského stereotypu NE-komunikace je pak růst vzájemné nedůvěry. A mezi učiteli se šíří nebezpečné apatie. Už zase, paní ministryně.