Krmičem portfólií aneb Komu poslouží kariérní řád?

Současná podoba kariérního řádu je plná kostlivců z původní podoby, o které dokonce pochybovali i ti, kteří na ní původně pracovali, podoby, o které jsme se naivně domnívali, že byla smetena se stolu.

Co opravdu zmizelo, to je čtvrtý stupeň, nastavený původně tak, že zcela míjel učící učitele. Úspěch? – Jen zdánlivý. Stačí chvilku počítat. Absolvent přichází jako „jednička“, do dvou let se musí přetavit do „dvojky“, do osmi let může učitel poskočit do „trojky“. Kolik jich ve skutečnosti bude? A co těch zbývajících třicet let?

Předložený kariérní řád neodlišuje dvě různé věci. Na jedné straně je (řekněme) učitelská kariéra, která může nabývat různých podob, ať řídící práce ředitelů a zástupců, kontrolně-metodická práce inspektorů nebo práce lektorů dalšího vzdělávání. Tedy vždy více či méně odchod z role na plný úvazek učícího učitele.

Jenomže většina učitelů takové kariéry dosáhnout jednak nemůže (počet ředitelů a inspektorů je přirozeně omezený), jednak dosáhnout nechce. Většina učitelů vidí své plnohodnotné „poslání“ v každodenní všední práci s dětmi ve třídách. Na plný úvazek. Tady už nejde o kariéru, ale spíše (řekněme) o profesní rozvoj.

Ale vytváření nových zbytečných pozic (mentorů a koordinátorů evaluace) dokládá, že tento kariérní řád je postaven velice jednostranně na učitelské kariéře, ne však na profesním rozvoji učitele. Předložený kariérní řád nebude umět ocenit učící učitele. Ale snad ocení alespoň horlivé krmiče portfólií.