Dnešní maturita se čemusi vzdaluje

Tak prý by se měly maturity nahrávat. V rámci posedlosti objektivizací.  Možná by se měla nejen nahrávat, ale rovnou přenášet online. A na topole podle černých skal, by veliký rudý bratr zatleskal…

Dnes jsem na facebooku odpovídal na dotaz, jaká že byla ta naše maturita. Nevím, zda byla lehčí, těžší, ale byla – přívětivější. Mám pocit (po těch letech obrušujících mnohé hrany), že se odehrávala v atmosféře blahodárné důvěry. Byla státní v tom smyslu, že zadání bylo jednotně rozhlasové, ale byla zároveň ta naše, školní, protože ji vedli a hodnotili ti naši učitelé.

Audionahrávka (nebo snad i videonahrávka) by samozřejmě důkazem byla. Ale důkazem proti komu? A hlavně za jakou cenu? Za cenu šmírování okem velkého maturitního bratra? Za cenu ztráty vzájemné důvěry? Vás při tomto nápadu nemrazí v zádech? Kam dál se posuneme napřesrok? Co vše ještě budeme natáčet a ukládat ve jménu svaté objektivizace?

Ta tom facebooku dnes také kdosi napsal, že maturita je pěkný rituál; vhodné oblečení, vhodné vystupování. Zkouška dospělosti. Bylo by škoda ten rituál – přiznejme spíše tradiční než důležitý – kazit křečovitým šklebem pro čumící kameru. Opravdu by bylo takovým hříchem, i kdyby vám učitel, který vás učí a vede po celé čtyři roky, podal při zkoušce pomocnou ruku?