Inkluze po česku aneb Společné vzdělávání u nás neexistuje

Inkluze je opět tématem, tématem rozvířeným především účetními: úředníkům na Karmelitské došlo, jaké peníze inkluze podle vyhlášky 27 stojí. A proto se chystá už druhá šetřivá novela. A to máme jen podivnou inkluzi po česku.

„Různorodost lze pro přípravu dětí na život skvěle využít,“ uvedla konferenci Marie Gottfriedová, ředitelka základní školy v Trmicích, která prosazuje inkluzívní vzdělávání několik let. Společným vzděláváním se zaklínalo i MŠMT v čele s paní Valachovou. Jenomže společné vzdělávání v naší zemi neexistuje. Česko se dávno vydalo cestou opačnou. V rozporu s opěvovaným společným vzděláváním kvetou u nás víceletá gymnázia, v Praze a v Brně odsávají ze společného vzdělávání 20-30 % žáků, kterým není dopřáno blaho společného vzdělávání „v prostředí, které odpovídá realitě.“

Zatímco ministerstvo školství prosadilo vyhlášku 27 proti pochybnostem velké části odborné veřejnosti, na víceletá gymnázia si jednoduše netroufá. Víceletá gymnázia mají podporu rodičů, tudíž jde o voliče, a proto vítězí nad zdravým rozumem politická zbabělost a účelovost. A stejně zbaběle a účelově se chovají vlivné neziskovky, které podporují inkluzi, ale kolem víceletých gymnázií našlapují velice opatrně. Jenomže smysluplná volba pro české školství je jednoduchá: buď opravdu společné vzdělávání pro všechny, nebo předčasná selekce žáků na víceletá gymnázia.  

A na okraj.

Komickou roli hraje Česká školní inspekce. V Deníku referendum čteme: „Vzdělávání učitelů se týká formalit, řeší se, zda má být podpis na potřebném dokumentu vlevo nebo vpravo,“ upozornil náměstek hlavního školního inspektora Ondřej Andrys. Pan náměstek Andrys si dělá legraci, protože to  nejsou vysoké školy, ale právě jeho úřad a jeho úředníci, kdo se podstatnou měrou podílí na buzeraci učitelů kvůli zcela formálním hloupostem a podpisům vlevo nebo vpravo.