Eduzměna si na Kutnohorsku odpilotuje svoji vizi a misi (to je teď takové nové ptydepe, které se buší do hlavy i ředitelům). Jak už poznamenal jeden diskutující na Pedagogickém infu: výběr regionu obloukem minul ta místa, která podporu potřebují nejvíce. Most. Nebo brněnské Bronx? Tam si tento neziskový roj zaletět netroufá?
A co má být s programem dál? „Nadační fond Eduzměna jej pak nabídne veřejnému sektoru a jeho ambicí je, aby do roku 2030 došlo k využití modelu podpory vzdělávání na 20 procentech území České republiky.“ Jak? Jaké páky chce tato eduparta využít, aby program veřejný prostor přijal? Že by právě proto v partičce zasedl pan šéfinspektor?
I kdyby se ledacos povedlo - a ono se papírově určitě povede - co z toho? Ve skleníku za 200 milionů můžete na Kutnohorsku úspěšně rychlit ananas. Ale kdo zaplatí takové skleníky po celé republice? Veřejný prostor jede za veřejné peníze. A jak uboze je financováno české školství, to je všeobecně dobře známo. Dokonce i té Eduzměně.
Nakonec celá ta vize a mise a vůbec celý ten program podpory vyšumí - jako vyšumí těch 200 milionů. Jako vyšuměly miliony z evropských fondů nebo miliony podle šablon. Přežijí jen neziskovky a přičinlivý roj lektorů, mentorů, implementátorů. A vzniknou další programy a oni všichni jen přelétnou, aby si zase zobli nachystaného sousta.
Možná řeknete, že předčasně nasazuji roušku na hubu, ale celá řada zmatků našeho školství je lemována „dobrými“ úmysly. V každém případě je více než pochybné, že by tato akce odstartovala skutečně systémové změny. K těm by bylo potřeba shody odborníků a politiků, shody, která by vytýčila směřování na víc než jedno volební období.
Jako v bájném Finsku. Ale k takové shodě se neblížíme ani o krok, ba ani o píď.